Jdi na obsah Jdi na menu

Zlatá stezka

5. 4. 2019

Zlatá stezka spojovala jako součást středověkého dopravního systému české země s německým Podunajím a se zeměmi na jih od něj. Název „zlatá“ ji provázejí od počátku 16. století jako výraz výnosnosti zdejšího obchodu. Před tím se nazývala pasovská, prachatická nebo solní.
Zlatá stezka původně vedla z Pasova do dnešních Starých Prachatic, ale její systém se stále rozšiřoval a od 14. stolení jej tvořily tři hlavní větve: Dolní Zlatá stezka z Pasova do Prachatic, Střední Zlatá stezka z Pasova do Vimperka a Horní Zlatá stezka z Pasova do Kašperských Hor. K jejich ochraně byla postavena řada hradů a hrádků (Stožec, Kunžvart, Hus, Vimperk a Kašperk v Čechách, Kalkenstein a Wolfstein v Německu) a z řady osad a měst, vzniklých podél Zlaté stezky, si brzy rozhodující význam vybojovaly na české straně Prachatice na německé straně staré biskupské město Pasov.
Hlavním obchodním artiklem na Zlaté stezce byla sůl, dovážená z alpských solních ložisek do Čech. Z Pasova na sever se dále vozily drahé látky, jižní plody, koření a víno a opačným směrem hlavně obilí a dále slad, med, chmel, vlna, kůže, pivo a dobytek. Nejslavnějšími obdobími obchodu na Zlaté stezce bylo  14. a hlavně 16. století, kdy Prachatice a českou část stezky spravovali Rožmberkové. Třicetiletá válka a hlavně konkurence rakouské soli, dovážené z Lince do Českých Budějovic, způsobily v 17. století úpadek obchodu na Zlaté stezce a na počátku 18. století zánik této slavné středověké komunikace.

Zastavení 1 - Pasovská brána – počátek Zlaté stezky

V místech vyústění Solní ulice stávala Pasovská brána, kterou se ve středověku vydávali soumaři z Prachatic po Zlaté stezce do Pasova. Tzv. Horní nebo Pasovská brána měla stejně jako dosud dochovaná protilehlá brána Písecká dvě části: starší vnitřní ze 14. století a mladší vnější ze 16.století. Celá brána byla stržena v roce 1859. Tradice Zlaté stezky se v prostoru bývalé Pasovské brány udržuje v názvech ulic Solní a Zlatá stezka. 

Zastavení 2 - Prachatický systém

Jedná se o rozvětvené komplexy více či méně výrazných úvozových cest, vedoucích v zalesněném nebo lučním terénu v několika souběžných nebo se vzájemně křižujících kolejích. Jeden z největších takových systémů se rozkládá na jih od Prachatic v horském sedle mezi západním svahem Libína (1096 m) a východním svahem Černé hory (897 m). Nejvýraznější zbytky Zlaté stezky v prostoru Prachatického systému se dochovaly za Feferskými jezírky na protějším svahu Libína.

Zastavení 3 – Albrechtovice

Osada Albrechtovice (Alebrechschlag), poprvé zmiňovaná v roce 1456 jako součást panství hradu Hus, existovala po celou dobu trvání Zlaté stezky a podléhala panství vimperskému. Podobně jako řada dalších osad podél tras Zlaté stezky poskytovala soumarům a jejich koním odpočinek, občerstvení a případně i nocleh. Po vystěhování německého obyvatelstva po druhé světové válce osada prakticky zanikla a zbyla z ní pouze dvě stavení. 
Další zbytky Zlaté stezky lze nalézt v prostoru mezi Albrechtovicemi a Libínským Sedlem (Fefry, Pfefferschlag), další soumarskou osadou, rozloženou na dohled odtud pod svahem Libína.

Zastavení 4 - Dopravní uzel Zlaté stezky

Široká kotlina, v jejímž středu leží ves Blažejovice, byla skutečným dopravním uzlem prachatické větve Zlaté stezky. Stýkalo se tu a větvilo několik jejich směrů, nalezneme tu několik pozůstatků stezky, křižovatky, spojky a také tři přechody přes vodní toky (dva přes Blanici a jeden přes Černý potok). 
Nedaleko Blažejovic byl v roce 1341 pány z Janovic založen hrad Hus. Tento hrad byl potom součástí obranného systému Zlaté stezky a jeho posádka střežila bezpečí soumarských karavan, proudících mezi Prachaticemi a Volary. Po husitských válkách se však na hradě usadila tlupa loupežného rytíře Habarta Lopaty z Hrádku a Hus se naopak stal postrachem všech kupců a soumarů na Zlaté stezce. Spojené vojsko okolních měst a šlechticů proto v roce 1441 hrad oblehlo, dobylo a vypálilo. Od té doby je Hus v rozvalinách. Dostanete se k němu po modré turistické značce z nedaleké osady Křišťanovice.

Zastavení 5 - Blažejovický systém

Tento systém je dlouhý  téměř 2 km a rozpadá se do tří částí. Na severní části se nachází nejzřetelnější a nejlépe dochovaný pozůstatek Zlaté stezky na českém území vůbec. 
Blažejovický systém Zlaté stezky vznikl pravděpodobně v první polovině 14. století, kdy byla okolní liduprázdná krajina kolonizována a kdy nedaleko odtud vznikla soumarská osada Volary.

Zastavení 6 – Volary

Největší a nejvýznamnější soumarská osada na české straně Zlaté stezky. 
Tzv. soumaři (Säumer) byli skutečnými provozovateli obchodu na Zlaté stezce. Šlo většinou o sedláky, kteří za odměnu přepravovali zboží na hřbetech koní, buď ve vlastní režii nebo ve službách velkoobchodníků. Z bezpečnostních důvodů se sdružovali do karavan a občas užívali i ozbrojeného doprovodu. Karavany chodily po celý rok, ale hlavně po žních a po ukončení podzimních prací: cesty v bažinatých úsecích byly zamrzlé a byl dostatek obilí, hlavního zpětného nákladu do Pasova. Po denním pochodu asi 25 - 30 kilometrů museli soumaři nocovat a právě v těchto vzdálenostech vznikla na trase Pasov – Prachatice největší soumarská sídliště Waldkirchen a Volary.
V době přechodu panství do rukou Schwarzenberků (1719) Zlatá stezka zcela zanikla  a obyvatelé Volar si museli hledat nové zdroje obživy. Z kvetoucí a rušné osady se stalo stagnující a bezvýznamné sídliště, které až v roce 1871 získalo statut města a stavebně se vyvíjelo tak pomalu, že se tam až do roku 1946 mohl dochovat největší ucelený soubor dřevěných domů ve střední Evropě. Několik zbylých dřevěných domů alpského typu je dodnes největší pozoruhodnost Volar. 
Více informací o městě Volary na www.mestovolary.cz .

Zastavení 7 - Soumarský most

V těchto místech přecházela Zlatá stezka největší vodní tok na své prachatické větvi - Teplou Vltavu. Soumarský most udržovali prachatičtí měšťané až do konce existence Zlaté stezky. Po třicetileté válce přikročili k stavbě mostu nového. V létě roku 1652 shledal totiž prachatický primátor se dvěma radními během kontrolní cesty, že je starý most velmi poškozen a že jej nelze dále užívat. Prachatičtí proto se svolením Volarských postavili nad původním mostem most nový. Tento dřevěný most, jehož zrenovovaná podoba se dochovala na starých fotografiích, byl stržen po druhé světové válce a nahrazen nejprve provizorním železným a v době nejnovější úplně novým moderním mostem. Soumarský most byl na Zlaté stezce jedním z mála pevných přechodů přes vodní toky.

Zastavení 8 - Volarské šance

Přímo na trase Zlaté stezky a nedaleko od mostu přes Teplou Vltavu se v lese dochovalo polní vojenské opevnění z počátku třicetileté války, které nás dodnes upozorňuje na fakt, že Zlatá stezka nebyla jen obchodní cestou, ale v dobách válečných také vojenskou komunikací.

Zastavení 9 - Hrádek na Stožecké skále

Na úzkém ostrohu Stožecké skály byl k ochraně Zlaté stezky postaven malý strážní hrádek, vybudovaný pravděpodobně k ochraně mostu přes Vltavu. V nevelké vzdálenosti pod hrádkem stojí hojně navštěvovaná Mariánská poutní kaple.

Zastavení 10 - Radvanovický systém

Poslední významný komplex pozůstatků Zlaté stezky na české straně její prachatické větve má jiný charakter než předešlé systémy (Prachatický a Blažejovický). V délce dvou kilometrů se tu podél západní strany silnice od Soumarského mostu do Českých Žlebů táhne téměř souvislá úvozová cesta. Ve směru od Vltavy začíná asi 120 metrů před křižovatkou do Dobré a končí na kraji lesa nad Českými Žleby. 
Asi jeden kilometr na jihozápad od Radvanovického systému leží kolem silnice osada České Žleby, která bezprostředně souvisí s provozem na Zlaté stezce. Vznikla počátkem 18. století v místech starého soumarského napajedla. Paradoxem této pohraniční obce se stal fakt, že vznikla na rušné Zlaté stezce až v době, kdy sláva a existence této obchodní cesty již skončil.

Zastavení 11 - Hraniční most přes Mechový potok

V těchto místech opouštěla Zlatá stezka po starém mostě přes Mechový potok (Harlandbach) české území a na pasovské půdě začala stoupat na jih, do svahů hory Haidel (1167 metrů). Za dob Zlaté stezky tu stával starý dřevěný most, který v roce 1841 nahradil dnešní kamenný. Po něm přecházela místním obyvatelstvem hojně používaná cesta z bavorského Bischofsreutu do Českých Žlebů.

Zastavení 12 - Zlatá stezka v Bavorsku

Po překročení zemské hranice stoupala Zlatá stezka na protějším svahu k Bischofsreutu. Po území tohoto samostatného církevního státečku středověké římské říše pokračovala potom stezka až do sídelního města Pasova, kam připlouvaly po Innu lodě s nákladem soli z alpských ložisek. Sůl byla dále přepravována přes Dunaj a na jeho severním břehu naložena na hřbety soumarských koní. Z pasovského předměstí Ilzstadt potom vyrážely soumarské karavany po Zlaté stezce na sever, mezi městečky Waldkirchen a Röhrnbach se rozcházely a třemi trasami mířily do českých cílových měst Prachatic, Vimperka a Kašperských Hor.
Mezi významná soumarská sídliště na německé straně Zlaté stezky patřil Waldkirchen, Freyung, Böhmzwiesel, Fürholz a později Grainet. Jejich obyvatelé směli od 13. století provozovat obchod na Zlaté stezce spolu s Čechy, kteří měli do té doby na tento obchod monopol.