PRACHATICE

Archeologické nálezy dokládají osídlení území dnešních Prachatic a jejich okolí již v pravěku. Zřejmě už v době 10 tisíc let př. n. l. se zde vyskytovaly skupiny lovců a sběračů, které tak můžeme považovat za první „obyvatele“ oblasti. Další archeologické výzkumy prokázaly osídlení i v mladší době bronzové (1 200–750 let př. n. l.), a ve starší (700–400 let př. n. l.) i mladší době železné (400 let př. n. l. až přelom letopočtu).

Středověké osídlení a vznik Prachatic je úzce spjato s územím, na němž stojí dnešní Staré Prachatice (na severním okraji dnešních Prachatic). Toto místo mělo mimořádně výhodnou polohu: Nacházelo se na konci obchodní cesty, po níž se z německého Pasova přepravovaly do Čech drahé látky, koření, jižní ovoce, a především sůl. Ta byla ve středověku jediným konzervačním prostředkem pro potraviny.

Tato obchodní cesta, od začátku 16. století nazývaná pro svůj obrovský hospodářský význam „zlatá“, byla s největší pravděpodobností využívána již v pravěku, ale první písemný doklad o ní pochází z roku 1010. Je zmiňována v listině „O cestě z Pasova do Čech“ římského krále Jindřicha II.

Důležitou roli hrála i skutečnost, že oblast dnešních Starých Prachatic včetně území při hranici, patřila od konce 11. století pod správu vyšehradské kapituly. Tato významná církevní instituce se sídlem na pražském Vyšehradě obdržela od krále Vratislava I. v roce 1 088 stezku do své správy, a to včetně práva vybírat od putujících obchodníků (soumarů) mýtné. Právě díky těmto celním poplatkům, jež se dělily mezi kapitulu a město, se v průběhu několika dalších staletí staly Prachatice jedním z nejbohatších měst v Čechách.

Poloha Starých Prachatic však brzy přestala vyhovovat rozvíjejícímu se obchodu. Vyšehradská kapitula se proto rozhodla založit novou tržní osadu pod horou Libín. Zde potom na přelomu 13. a 14. století vznikly základy dnešních Prachatic, tehdy moderního středověkého města. Význam původní tržní osady od té doby rychle upadal, což se projevilo i změnou označení – dále je zmiňována již pod dnešním názvem Staré Prachatice.

Během relativně poklidného 14. století se díky Zlaté stezce Prachatice dále rozvíjely. Král Václav IV. udělil v roce 1382 městu právo solného skladu, díky němuž musela ostatní města nakupovat sůl pouze od Prachatických. Město tak neustále bohatlo a stavebně se rozvíjelo. Bylo vybudováno mohutné opevnění, začal se stavět kostel sv. Jakuba, vznikla škola aj. S prosperitou nastal i rozvoj vzdělanosti – s Prachaticemi je neodmyslitelně spojeno jméno náboženského reformátora Jana Husa, který zde pravděpodobně získal základní vzdělání, a Křišťana z Prachatic, pedagoga a později i rektora Univerzity Karlovy.

Na začátku 15. století zasáhly do vývoje Prachatic, stejně jako mnoha dalších měst v Čechách, husitské války. Během nich došlo k výraznému poklesu obchodu na Zlaté stezce a vyšehradská kapitula ztratila nad městem prakticky veškerou moc. Na počátku husitských bouří byly Prachatice orientovány silně protihusitsky, ale po opakovaném dobytí Žižkovými vojsky se na několik let staly sídlem velmi radikálních přívrženců kalicha.